Poprvé opravdu fyzicky v Paris, kdyz nebudu pocitat letiste:-) Cesta skvěla, podle instrukcí na cestu, jsem nemohl najit ten spravný park, kde se měl hrát turnaj. Stade de France a Saint Could park se nachází u Seiny, kterou jsem hned dvakrát crossnul tam a zpět.
Turnaj nejvyšší kategorie 1 Tennis Europe a účast hráčů z celého světa zaručovala kvalitní zápasy. Ale tenhle blog nebude uplně o tenise. Turnaj byl výborně organizován, na hotel jsem vyfasoval na pokoj slovenského trenéra, který neuměl slovo anglicky. Byl i poprvé na takovém turnaji,tak měl i velké zážitky. ITF teams z Jižní Ameriky, Afriky, Asie a Evropy byl též na místě.
Ve středu nás čekal doprovodný program od organizátorů turnaje. Lido Cabaret na Champs-Elysées, shutlle bus nás vyzvedl v 10,30pm z hotelů a zamířili jsme do centra. Tvořili jsme skupinku kolem 30 lidi, bus s námi projel kolem Vítězného oblouku a vyložil nás před Lido, kde se tvořila dlouhá fronta lidí. Představení začínalo přesně o pulnoci. Na ulici jsme byli v obležení vojáků v uniformách OSN, který se šli bavit do města. Portugalec Pedro, se snažil seznámit s Izraelskou trenérkou, ale ta byla velmi přísná, když jsme ji říkali, že jsme jí neviděli v průběhu turnaje, a ona na to, jestli by se tím něco změnilo:-)Slovenský coach byl oblečený trochu nevhodně, fialové triko a shortky nike:-). Na každém stole byla připravená chlazená láhev champanského, sedli jsme ke stolu s argentinci,brazilci, Pedro a belgičan. Lístek na takové představení stojí 150,- Euro s veceri, nebo 100,-Euro bez veceře. Na jevišti vystupují první tanecnici a tanecnice, které tancují nahoře bez:-). Je to výborné představení jen po hodině, uz nikod z nás nemuže sedět a unavou pořád po posedáváme. Představení končí ve 2 hodiny ráno. Ráno je vstávání horší:-) hráči se vyptávají, jaký to bylo.
Páteční večer byl vyhrazen k plavbě lodi po Seině a k návštěvě budovy UNESCO. Bylo zajímavé vidět obrovský sál, kde probíhají všechna jednání. Ale největší zážitek byla plavba lodí. Ta kotvila hned u Eifelovky, kde proběhlo hromadné focení. Plavba trvá necelou hodinu a pluje kolem Le Louvre, Paris city hall, Notre Dame a dalších historických budov. Na březích posedávají mladí pařížané a mávají na naší lod. Na ní je poznat, že každý pocházení z jiné země, podle narodních barev na soupravách. Slovenský coach Martin je nadšen, pořád se usmívá a já mu po celou dobu překládám, co, kdo , kde řekl. Cestou na hotel, ješte vidíme další historické části Paris. Už se těším až si prohlednu Paris v klidu.
Ale zpět k turnaji:-) Ten vyhrála slovenská hráčka Petra Uberalová, hrála skvěla a později potvrdila formu na dalších turnajích. Martin si připravoval děkovací řeč, kterou jsem mu diktoval...ale nedokázal si zapamatovat, ani jména ředitele turnaje. cestou zpátky se mu rozbilo ještě auto.
Večer jsme zašli s Bobem Machovským na malé pivo k pláži, kde jsme poseděli a povídali do 11pm. Škoda jen, že v květnu není teplejší počasí. Nedělní finálový zápas mezi Marti - Collari byl dramatický, až do posledního míče. Marti v 1 setu otočil nepříznivý stav 1/4 na 7/5, Collari v rozhodujících chvílích hrál pasivně. 2set Collari vybojoval 7/5, ale ve 3 setu mu nezbyli už síly a Marti zvítězil 6/0. 
Odpoledne jsme vyrazili na 2 hodky na pláž, ale slunko nás moc nohřálo, protože přišel déšt. Po návratu na hotel jsem našel otevřené dveře našeho pokoje. Nic se neztratilo, jen někdo nezavřel dveře a nezamkl. Při večeři jsme mluvil s Porumbem o hráčkách Olaru, Cristea, pamatuji si je ze San Rema z roku 2003, kdy hráli ME U14, letos už hrají grandslamové turnaje. Večerní posezení u pláže nesmělo chybět, po 11pm jsme šli balit, protože ve 4am nás čekala cesta na letiště.
Lukáš Vrňák nastupuje ke svému zápasu kolem 3pm, nad kurtem číslo 2 se točí silnější vitr a občas znemožňuje přesnější odhad dopadu míče. 1 set 6/1, 1 game se hrál 20min a Vrňák ho získal pro sebe, soupeř začíná hrát od 2 setu lepší zápas a získává set 0/6. 3 set se je tuhý boj o každý míč, 5/3 a 2 matchbally pro Vrňáka, soupeř riskuje a zápas rozhoduje tiebreak. Skoro po 3 hodinách vítězí Lukáš Vrňák 6/1, 0/6, 7/6. Po zápase následuje 20minut protažení a výklus. Večer od 7pm jdeme ještě trénovat na 20minut.
Palafrugell asi 150km od Barcelony směrem na sever, club má celkém 20 kurtů, horší antuka, nebo spíše beton posypán antukou, každý kurt je posazen niže a obehnán "živým plotem". Před večerním losováním máme 2 hodinový trénink. Welcome ceremony a losování probíhá při večeři, poté následuje slavnostní focení. Turnaje se účastní 16 hráčů, z toho 8 španělů a 8 cizinců. Hlavní hvězdou turnaje je 1 nasazený Argentinec Collari, 2 nasazený Marti, 3 nasazený Hradský a 4 nasazený Němec Schulz. Turnaj je rozlosován tak, aby 8 Španělů hrálo s cizincem v 1.kole. Druhý den se začíná hrát od 11 hodin.
Pří příjezdu k Hoover Dam, Vás určítě bude fascinovat, velkolepost této stavby, američané si vytvářejí svou historii a jsou na ní správně hrdi. Obrovský stožár s vlajkou a na každé straně stožáru se tyčí socha ženy se vztyčenými křídly, vlajka vlaje na počest lidi, kteří zahynuli při stavbě. O kus dál, ve skále je zavěšen dělník zavěšen na popruhách (socha). Část přehrady se nachází v Nevadě a druhá část v Arizoně, my procházíme z Nevady, horní břech přehrady mámé na levo, obrovský spád na pravo. 
Co zaujme je, pokles hladiny o takových 5 metru, zvýrazňují to skály, které jsou zbarvené do bíla. Vracíme se zpátky a jdeme se podívat přímo do přehrady. Procházíme bezpečnostními rámy, platíme entry fee. Nejdříve si prohlednete historický film, myšlenku, proč stavět přehradu právě zde, stavba, slavnostní spuštění. Poté se obrovkým výtahem spustíte na dno přehrady, uvidítě turbíny, zjistítě že voda z horní nádrže protéká ze strany skal dolu, přes obrovské šachty. Výtahem zpatky nahoru, zde mě dost potrapil opět časový posun:-). Fascinující dílo. Vracíme se zpátky do Las Vegas. Večer mě čeká koncert Celion Dion v Ceaser palace.
