Miami Open - den 2

Nevím jak začít dnes. Ráno jsme dorazili do klubu a po rozcvičení jsme zamířili na rozehrávku na kurt. Dnes se hrály ATP i WTA zápasy na všech kurtech, tak bylo v areálu od rána plno. Podle rozpisu jsme byli sami na kurtě, když se o pět minut později přiřítila Dona Vekič, že jde hrát s námi, že se připsala Katce na kurt. Nebylo to špatné a Vekič se více snažila držet míč oproti jiném dnům, kdy jen pálí do míčů. 

Kateřina Siniaková nastoupila na zápas v jednu odpoledne proti B.Mattek-Sands. Vždy si pod tím jménem vybavím Sandru Matekovu a tak Mattek-Sands říkám Sandra. Zápal trval dvě a půl hodiny, bohužel pro nás vítězstvím Američanky 3-6 6-4 4-6.

Katka nehrála špatně, ale nechala Mattek častěji vstupovat na síť a pár chyb a zbrklost ji stálo úvodní set. Ve druhém zabojovala na 6-4. Ale začátek třetího setu si hned prohrála servis a v závěru měla možnost srovnat na 5-5, ale nedůrazný return druhého servisu za stavu 40:15 ji stálo tato možnost na srovnání. Mattek se držela jedné varianty servisu ven a útokem forhandem po lajně, což ji šlo, ale nepřišla žádná změna od Kateřiny. 

V pátek holky hrají debla. Další zápasy Australanka A.Barty porazila E.Bouchard 6-3 ve třetím setu. Vypadá to, že Australanka si pěkně odpočinula dva roky od tenisu a teď budeme mít dost energie. Běloruska A.Sasnovich vyřadila A.Cornet 6-4 ve třetím a postupuje přes kvalifikaci do 2.kola hlavní. J.Shvedova po dvě a půl hodinách udolala J.Jankovič 7-6 ve třetím. Další zápasy jsou na Resultině. 

Odpoledne za námi dorazila Dominika Paterová, která tady studuje univerzitu v Miami. Tak si holky pěkně pokecaly. Dominika je tady první rok a postupně se tím prokousává.  

Kdy by měli hrát junioři nahoru

Většina rodičů juniorských hráčů nebyla profesionálními tenisté, takže budeme hledat odpovědi na správnou turnajovou cestu z různých zdrojů. Mnoho trenérů dostává otázku; měla by moje dcera hrát nahoru ? Hrát nahoru znamená, že juniorský hráč hraje turnaje proti starším hráčům, nebo proti hráčům s vyšším žebříčkem.

To opravdu záleží na situaci. Občas hráčky bojují proti soupeřkám co hrají pouze "kopce" a které se o nic  nepokoušejí v mladším věku, ale proti starším a lepším hráčkám co hrají rychle, hrají mnohem lépe. Jsou hráčky, které jsou mimořádně dobré v ranném věku a jdou nahoru ačkoliv úroveň soutěží je ve vyšší rychlosti. Jennifer Capriati byla jedna z těch dospívajících co byla chráněna a dosáhla na semifinále US Open ve věku 14-cti let. Tak to chce jasně vidět, že hráčka v této situaci musí hrát nahoru. Ale pro většinu hráček to je docela šedá zóna.

Důvěřujte svému trenérovi. Rodiče sledují hodně tenisu a stávají se studenty hry. Ale když platíte trenéra, aby pomohl vaší dceři dosáhnout na její potenciál, tak je i dobrý nápad mu věřit. Zkušení a kvalifikovaní trenéři vědí, kdy je ten správný čas pro vaší dceru, aby hrála nahoru.

Umožnění vaší dceři hrát nahoru, protože je tam menší tlak není dobrý nápad. Hráčky se potřebují učit, jak soutěžit, jak vyhrávat (proti všem typům soupeřek). Odstranění tohoto tlaku je nenaučí, jak vyhrávat tyto zápasy která by měly. Tohle je může naučit jak hrát " když nemají neprohrát", což je něco velmi obtížné a nedá se to pak vrátit zpět. Co se stane, když se hráčka nakonec dostane na juniorský grandslam/ITF a je nasazená, ale nemá žádnou zkušenost hrát proti hráčkám, které by "měla" porazit? Budete hrát proti stejné zdi, která by mohla být překonána v případě, že sportovec se naučil způsob jak vyhrávat, když jsou ta očekávání a další tlaky. 

Výsledky mohou hrát velkou roli v dívčí sebedůvěře a identitě. Pokud existuje jediný důraz na hraní nahoru a sportovec nevyhrává jediné utkání, tak tohle může udělat více škody než užitku.

Dívčí hra by měla vypadat na jejich věkovou skupinu až do té doby než začnou ukazovat konzistentní výsledky v jejich věkové skupině (vítězství/finále/semifinále) a prokazují schopnost porážet sportovce od kterých se to očekává. Roční plán turnajů by měl být kompromisem kombinací turnajů ve své věkové kategorii a ty, které budete hrát nahoru. Plán by měl mít prostor pro přizpůsobení turnajů v případě potřeby na základě výsledků.

---------------------------------

Ze zkušenosti během mé trenérské činnosti. Mnoho mladých hráček, nebo spíše rodičů se vidí mnohem rychle nahoře a přeskakují vše možné věkové kategorie, že někdy to vypadá, že by mladší žákyně mohla hrát rovnou turnaje veteránů a být tam jasnou věkovou jedničkou. Jelikož cestuji s Kateřinou Siniakovou ročník 96´, tak v jejím ročníku jsme zažili jasnou první hráčku v ČR, která v 11 letech hrála už ženy. Skoro po deseti letech mohu říci, že tato hráčka, která v té době byla jasnou jedničkou u nás v Česku, ale obdivovali ji i na mezinárodních turnajích se kvůli zdravotním potížím ve 12, nebo 13 letech vytratila z očí. 

My jsme se ve 14 a 16 letech s Katkou Siniakovou, Kristýnou Roučkovou a Sandrou Matekovou stali halovými Mistry  Evropy družstev. A tato hráčka se už nikdy do výběru nedostala. Ze zdravotních problémů se nakonec dostala a dnes hraje college tenis v Americe. Ale je to kdyby. Kdyby zdraví vydrželo...

To samé je snaha rodičů se vyhnout českým turnajům, mistrovským utkáním za klub, nebo republikám jednotlivců. Sice tlaku a očekávání uniknete, ale nenaučíte své děti pod tímto tlakem hrát. Ale jednou se ty očekávání a tlaky přesunou do dospělých. Stačí se jen podívat kolik se v letošním roce hraje na našem území  mezinárodních turnajů Futures nebo ženských desítek? Ano hodně..a podívejte se na hráčské obsazení kolik je tam hráčů z Česka?... hodně. Nedá se tomu uniknout, jen se přesouvá tlak směrem nahoru, kde Vás to dožene..Ale ti co jsou v tom vychovávaný od mala, tak v dospělých budou mnohem lépe adaptabilní., nebude je bolet bříško, tuhnout ruka, nebo nohy, ale v důležitých momentech si půjdou pro bod sami, protože v tom prostředí vyrůstají od mala.

Příklad - Petra Kvitová hrála ještě Pardubickou juniorku v roce 2006, když ji bylo 16 let. Proto se ji možná daří hrát dobře proti českým hráčkám.  Kateřina Siniaková se vrátila z olympiády mládeže z Trabzonu EYOF, který se hrál na betonu v Turecku a následný týden hrála v Pardubicích na antuce. Přechod z betonu na antuku neřešila ani časový posun plus dvě hodiny. Dneska ji to neděla problém hrát v hale, odpoledne zápas na antuce atd. 

Kdy je dobrý mix turnajů a přechod mezi ženy? Když máte výrazný úspěch na Grandslamech v 16-cti letech, tak míříte nahoru. To dokázaly Benčič, Konjuh. Jinak by měl hráč své postavení potvrdit na grandslamech v 17-cti letech. Kateřina Siniaková se probojovala do finále Australian Open v tomto věku, kdy hrála juniorské Grandslamy a ženské turnaje. Dneska je možná první hráčkou ve světové stovce z ročníku 96´. Ostatní se pomalu teprve derou nahoru. 

Nejvíce "omdlévají" hráči, co se bojí hrát doma a raději hrají venku. Na ty jsem zvědavý, myslím, že je bude bolet bříško z nevolnosti i za pár let. Tak není lepší se na to připravit od mala.?

---------------------

Horní překlad z článku - When Should Juniors play up:- By Nicole Kriz VP WTCA

Nechte hráče spát

Mít zavřené oči se stala jednou z hlavních priorit mezi profesionály a přinutila někoho, kdo by se spáči zabýval.

Kei Nishikori je nejlepším hráčem v celé tenisové historii Japonska a má mnoho záviděníhodnou dávku talentu. Dokáže utlouci forhandem. Jeho backhand je jak z učebnice, oba údery jsou kompaktní a výkonný. Je tu ještě jedna zásadní dovednost, ačkoli Nishikori zvládnul více než kterýkoliv z jeho vrstevníku v tenise: Je šampion spáč.

Nishikori, který postoupil do třetího kola French Open minulou středu, spí 9-10 hodin denně, tak obvykle trvá jeho spánek. On může spát v autě, v letadle, na pohovkách, židlích. - Prostě všude". Obvykle usne během deseti minut, nebo dříve. Říkal, že takhle usíná od dětství.

"Vždycky jsem miloval spát", říká Nishikori. " Když nespím, tak necítím energii."

Nedávná věda o spánku údajů udává, že mnoho z nás potřebují více. Podle studie Centra pro kontrolu prevence nemocí, která vyšla na začátku tohoto roku, říká, že více než třetina Američanů nemají dostatečný spánek.  Odborníci doporučují minimálně sedm hodin denně, i když je nějaká debata, že zase příliš dlouhý spánek může přinést více škody, než užitku.

Sportovci v mnoha sportech dali na radu. Ale pro tenisty, uslyšet na rozvoj návyků zdravého spaní může být fuška. Několik sportovců cestuje tak často, nebo tak daleko a přes hodně časových pásem, tak jako tenisté. Nadaní spáči jako Nishikori mají výhodu. Za Roger Federerem všichni otáčeli hlavu, když řekl, že spí 9-10 hodin v noci , navzdory tomu, že je otcem čtyř dětí. Ale Federer vydělává dost peněz a může si dovolit cestovat pohodlně, tak jak si přeje. Jiní, jako je Američanka Bethanie Mattek-Sands musejí pracovat tvrději.

Mattek-Sands cestuje se svojí rolovací matrací, takže se na hotelové posteli cítí stejně jako na své matraci doma. Balí si sebou spací masku (na oči) a často nosí sluchátka na potlačení šumu do postele, v případě že její manžel chrápe, nebo je párty, jako byla na Nový Rok v Brisbane v Austrálii.

Mattek-Sands také používá spánkovou aplikaci. Její telefon je položen vedle postele a aplikace sleduje její spánek ( na základě její pohybů) a dostává za to rating (uvedeno v procentech, čím vyšší, tím kvalitnější spánek). Aplikace ji probudí během půl hodiny, kdy nastaví buzení v závislosti na tom, kdy se nachází její spánek v nejlehčí fázi spánku. Mattek-Sands si udržuje poznámky v aplikaci o tom, co jedla a vypila a později studuje trendy.

"Opravdu se citím jako diva - Cestuji se svojí postelí!" říká Mattek-Sands. "To dělá velký rozdíl."

Milos Raonič, vysoký Kanaďan, spí v noci alespoň 8 hodin, a plánuje vylepšit se, že by usínal během třiceti minut, tak na dvě hodiny. On je vášnivý čtenář o spánku a těší se na novou knihu Arinna Huffingtona - " The Sleep Revolution: Transforming Your Life, One Night a Time. "

" Dokonce i dvacetiminutové zdřímnutí může udělat rozdíl v něčí v psychologii, nebo duševní vědomí", uvádí Raonič. " Spánek je pro snížení zánětu a také zotavení. Rozhodně snažím se být k sobě velkorysí, co se týče spánku."

Američanka Sloane Stephens si sebou vozí na turnaje alespoň dvě deky. " Jsem zárodečná zrůda, takže musím pokaždé měnit deky." říká. Stephens si obvykle bere přikrývku s logem geparda, která ji připomíná domov. Na turnajích používá teplou deku, která vždy přijde vhod, například na letošním French Open, kde déšť narušoval několik dní program, tak aspoň zanechal spoustu času na zdřímnutí.

" Zdřímla jsem si po každé," uvedla Stephens ." Usínala jsem ani nevím jak."

Nishikori řekl, že někdy odpočívá po dobu několika minut a pomáhá mu to k zotavení. " Dokonce, když nemohu usnout, tak pouze zavřu oči a natáhnu se na 10-15 minut." uvedl.

Ne všichni hráči, berou spánek vážně. Chorvatský tenista Ivo Karlovič, postoupil do třetího kola French Open, když ve středu zvítězil po čtyřech hodinách a třiceti minutách v pětisetové bitvě. Sedmatřicetiletý Karlovič uvedl, že po něm trenér neustále žádá, aby spal více, ale on to odmítá. On je noční sova. Obvykle jde spát kolem jedné, nebo druhé ráno a spí tak osm hodin, víc ne. Ještě méně spí, když je doma (je ženatý a má dceru).

" Nemám rád si zdřímnout přes den, protože pak mám pocit, že mi ten den chybí," řekl Karlovič. "Když si půjdu lehnout, budu jen ztrácet čas."

Být spánkem posedlí jako Mattek-Sands můžete se dostat do problémů. Doma její pes Ruger leze často do postele a s ní i Justin (manžel). Ruger je jihoafrický Mastif. Váží 63 kg. Převaluje se asi hodně a Mattek-Sands mobil monitoruje i jeho pohyb a tím dělá zmatek v její spánkové aplikaci. 

"Kvalitu spánku mám jen 60 % kvůli Rugerovi." říká Mattek-Sands. " On mi nejvíce snižuje procenta dolů." 

-----------------------------

Můj pohled. Spánek je hodně důležitý. Jednou jsem říkal, že hráči hrají podle toho jak se vyspí a skoro je to poznat už ráno na snídani, jak to ten den dopadne. Paní Paulsonová si má slova pamatuje. Má dva příklady ze své zkušenosti. 

S Kateřinou Siniakovou cestuji už hodně dlouho. Letos to je šestý rok. Musím říci, že ona je velký spáč a je to jen dobře. Procestovali jsme spolu hodně časových pásem, světadíly, státy od USA, Kanady, po Jihoafrickou Republiku, Japonsko, Čínu, Austrálii. A Kateřina nikdy neměla problém usnout okamžitě, přivyknout si na nový čas, i když posun byl i více než devět hodin. Prostě večer šla spát a druhý den se probudila na budíček. Naprosto ideální pro tenis. Já vždy koukal v noci do stropu, nemohl jsem zabrat. Ve čtyři ráno jsem pracoval na počítači, v šest se scházel s Japonci na snídani. a odpoledne jsem usínal. Ona to má seřízené ideálně. Kateřina se snaží spát deset hodin na turnajích.

Druhá zkušenost je s Honzou Hernychem, bývalým hráčem světové stovky. Myslím, že maxima dosáhl na 59. místo na světě. Bylo to někdy v roce 2008 na Štvanici, kdy jsem byl na obědě s Honzou a on mi po něm říká, že si jde lehnout do sauny na lehátko, a na půl hodiny si zdřímnout, že mu to pomáhá před odpolední fází. Dobíjel tím energii.

Ještě o spánkové aplikaci. Já jsem si stáhnul Sleep Cycle v App storu.

   

----------------------------------------
Článek je přeložen z novinového vydání The New York Times, May 25th 2016, on page.

Stejně jako return podání získává na významu, tak i Třetí úder má své kouzlo

V tomto týdnu mě zaujal článek v novinách The New York Times, který mi "přilepil" na zeď facebooku Harold Mollin, který už hezkých pár let trénuje v Asii a v Thajsku. Tento úder hodně trénují hráčky na vyšších turnajích. Spousta hráček se zaměřuje na třetí úder a jak ho více vypilovat, aby nebyly po nebezpečném returnu hned pod tlakem. S článkem nebyl jednoduchý překlad, tak tady ho nabízím. 

Stejně jako WTA Masters bude pravděpodobně pokračovat do jasného konce v tomto týdnu, tak return podání je dokonce triumfem v ženském tenise. Naproti tomu tenistky jako Serena Williams, Maria Sharapova, nebo Petra Kvitová spoléhají na svůj servis a tím nedávají moc šancí svým soupeřkám na delší výměny.

"V poslední době však umí hodně hráček výborně returnovat," říká Todd Woodbridge, bývalý deblový hráč, který vedl Australské hráče v programu vzdělávání.

Ale tak jako se stal return těžší zbraní, tak obrana hůře odolává. Zatímco dříve to byl vymezený boj mezi podáním a returnem, tak nyní to je boj mezi returnem a následným úderem. A to je Třetí úder!

Třetí úder je často zahráván s akrobatickou nutností.

" Musíte přečkat bouři", řiká Nick Saviano, Američan, který trénuje Eugenii Bouchard z Kanady. " Každý, kdo trénuje hráčky na nejvyšší úrovni ví, že museji být tak dobré, že se rychle vrátí po servisu zpátky a tak budou schopné reagovat na velkou ránu, která na ně letí. Je to podobné skoro jako v boxu."

Dále dodává: " V mužském tenise má stále servis poměrně významnou výhodu, ale v ženském tenise je to více mezi returnem a servisem. S vědomím, že musíte být připraveni zareagovat. Odservírujete a musíte být připraveni pokrýt nebo neutralizovat kurt dalším svým úderem."

Velmi připraveni. Pozoruji tréninkové kurty v Singaporu, kde se hraje WTA finále Masters, nebo jinde na turnajích a hledám důkaz o vzrůstajícím významu třetího úderu - vynikající -  četnost je hojná! Hráčky jednou za čas trénují servis bez následujícího úderu, ale nyní je trend trénovat servis s následným úderem společně.

Wim Fissette, který kdysi trénoval Kim Clijsters a nyní trénuje Simonu Halep, která přijala tuto změnu.

" Když Kim trénovala servis, tak servírovala a přidávala si další míč a všechno šlo velmi dobře a ona servírovala velmi uvolněně," řekl Fissette. " Ale, když víte, že budete servírovat proti Sharapové a že se míč vrací rychleji, než vy servírujete, pak je složitější servírovat uvolněněji, protože vy už dopředu přemýšlíte nad třetím míčem. Tak ja myslím, že je velmi důležité trénovat servis a třetí míč zároveň. Vidíte, další a další trenéři na tom opravdu pracují a úroveň třetího míče se zlepšuje."

Moderní technologie hrají také roli. Lehké tenisové rámy pomohly hráčkám vyhnout se pozdnímu kontaktu a dnešní výplety umožňují nasměrovat míč s větší přesností z ohrožených pozic a obrátit údery, které byly kdysi odsouzené být obrannými do útočných úderů.

" Výplet svírá míč, tak můžete získat a více tvořit hru", řiká Tracy Austin, bývalá světová jednička, která dělá analýzy v živém vysílání ze Singaporu.

K dispozici je také nový přístup k datům, v letošním roce je zajišťovala pro WTA Německá softwarová společnost SAP. Mnoho hráček je zatím složitě nevyužívá, ačkoliv Samantha Stosur a Ana Ivanovic jsou vyjimkou podle Jenni Lewis vedoucí tenisové technologie SAP. Ale trenéři to využívají.

" Získáváme stále více statistických údajů o tom, kam returny dopadají a můžeme tyto vzorce lépe předvídat pro třetí míč", říká Fissette." To pomůže do budoucna více a více."

Otevřené postavení základního úderu je také rozhodující v závodě podáním s časem, což dělá rychlejší přechod a stabilitu postavení. Moderní kondiční trénink hraje svou roli také.

Obvykle se nemohou zvednout, na to nemají tolik času - Ony odehrají servis a boom a míč je nazpět u nich", říká Austin. " Ony musí být pružné (flexibilní) a mít tu hlavní sílu. Je to všechno o použití nohou a mít výborné načasování (timing), protože pokud to nemáte, tak takový míč poletí do hlediště. Klíčem je zkrácený nápřah. Pak už jen velkým švihem odehrát míč a máte vystaráno."

Pro rychlé učení v oblasti tréninku může spoluhráčka občas nahrávat míče přímo servírujícímu zblízka téměř okamžitě po odservírování, tím nutí spoluhráčku odehrát další úder dokonce dřívěji, než by na ni přišla rána z tvrdého returnu. Cílem je trénovat reflexy a učinit třetí úder zvládnutelný.

Ale Saviano říká, že umělý přístup má své meze (limity).

" Když někdo nahrává, rozhodně to není totéž, jako když vidíte míč (informaci) přímo z returnu a podle toho se srovnáváte", řiká. " Každý malá nuance vyzdvihuje míč, pokrývání a dělání split stepu je důležité."

" Váš split step je založen na tom, kdy returnující udeří míč. Ty bys měla být ve vzduchu, když ona udeří míč a pak se dotknete země a jsi v pohybu. Všechno tohle je nedílnou součástí. Tak jak trénujete ten třetí úder, to je kritický."

Simona Halep z Rumunska, která je třetí na světě a hraje své první WTA Masters, tak je zvláště dobrá v rychlém obranném tiku (škubnutí) těsně u základní čáry. Další, které jsou v Singaporu a sdílejí tuto schopnost jsou Caroline Wozniacki, Sharapova, Bouchard a Agniezska Radwanska, jejich úder v podřepu - half volej z hluboko z kolen - odřená kolena z podpřepu - se stala jejich velkým poznávacím znamením - dlouhý return.

"Žádný trenér jí to nenaučil," říká Fissette. " Nikdy bych hráče neučil hrát úder takovým způsobem, ale stalo se to u ní velmi přirozeně a vyhovuje to k její technice. Je to jen osobní volbou a daří se jí to mimořádně dobře, ale nemohu chtít po Simoně, aby to napodobovala, poněvadž by to nemuselo nefungovat".

Není náhoda, že ty hráčky, které umějí nejlépe retunovat silný return, tak mají zranitelné vlastní podání a to především druhé. Radwanska, Halep a Angelique Kerber jsou v této kategorii hráček, stejně tak jako Grandslamové finalistky Sara Errani a Dominika Cibulková.

Williams s nejlepším prvním podáním a druhým podáním ve hře, běžně čelí mnohem snažším třetím úderovým výzvám -  například, že k ní letí po servisu kratší return mnohem častěji.

"Hráčky, které využívají rychlosti úderů soupeřek (Counter puncher) měly mnoho úspěchů, ale podívejte se, kdo většinou vyhrává velké tituly", říká Austin. "Jsou to agresivní hráčky."

Fissete vidí, jak se jednoho dne stanou nové vzory starými vzory, kdy krajně agresivní return nebude normou, stejně tak se zlepšuje ženský servis kick a jeho provedení, který je dnes velmi vzácný, tak se stane více obvyklý při druhém podání.

"Můžete se pokusit být více agresivní proti kick servisu, ale úspěšnost nebude moc vysoká", říká. Tak jsem si jistý, že se věci budou měnit. Před pěti lety trenéři tvrdili, že ženy nemohou zahrát kick servis. Teď si myslím, že si to všichni uvědomují, že když začnou používat správnou techniku od mladého věku a trénovat správné svaly, tak více žen toho bude schopno."


------------------------------

Článek je přeložen z novinového vydání The New York Times, October 2014, on page SP 9.