Cestujeme do Miami

Skončí vyhlášení vítězů a finalistů, které zabere cca půl hodiny, pak vás vyhánějí z kurtu, protože se jde hrát mužské finále. Za chvíli ani nikdo neví, že se hrálo finále. V šatně si vyndáte věci ze skříňky, vrátíte klíček od ní a jede se na hotel balit.

V neděli v pět ráno už odjíždíme z hotelu na letiště, kde vracíme auto a jdeme se odbavit. Každý letí podle svých věrnostních karet. Lucka Hradecká a Jirka Fencl s Michalem Vágnerem už letí v sedm přes Houston s United Airlines, které spadá pod Star Alliance potažmo Lufthansu. My letíme o hodinu později přes Chicago s American Airlines, které zase patří do One World Alliance, kde vládne British Airways. Každý táhne spousty tašek s nadváhou a věrnostní karty se právě na to hodí, že se nic nemusí doplácet. S námi na palubě letí taky Karolína Plíšková a Davidem Kotyzou a kondičním trenérem. 

Do Chicaga trvá let čtyři hodiny, pak hodina na přestup a za další tři vystupujeme v Miami, kde je docela chladno a větrno. Je půl osmé večer, hodinky jsme si posunuli o tři hodiny dopředu. Jen na ty tašky čekáme do cela dlouho než vyjedou na pás. Vždycky je to rychlé a teď musíme čekat více než půl hodiny. Nakonec jsme se dočkali a oficiální řidič turnaje nás odváží na hotel. 

V devět jsme tam. Rychle klíče od pokoje, rychle koupit něco na snídani, protože v Americe snídaně na hotelu nedělají, rychle na večeři, aby nám něco ještě udělali. Před desátou večer nás berou do třetí restaurace, která byla ochotná nám ještě něco uvařit. Po jedenácté jsme na hotelu. Dlouhý den je za námi. Usínám v jednu ráno. 

Trénink jsme zvolili až na odpoledne. Tři hodiny dopředu je drsný jet leg.