Je pondělí a začalo se hrát první kolo WTA turnaje v Taipei City. Zvláštní den se šťastným koncem pro nás. Ačkoliv se nedařilo, tak se povedlo Kateřině Siniakové vyhrát. Nezabalila to, i když ve druhém setu dostala zimnici a měla stav na zvracení, mezi gamy musel byl přivolán lékař a jedno střídání stran strávila na toaletě.
Stav zápasu byl 5-7 0-2 15:40 pro Kazašku Galinu Voskoboevou. K tomu se hrál tenis na který se špatně koukalo a k tomu byl přenášen TV. Kazaška hrála na pár úderů, buď dobrý míč, nebo chyba, žádná šance se něčeho chytit a k tomu Katky mizerné procento prvního podání IN (46%) v prvním setu, kdy proti střelkyni je jasná zásada, nedostat se moc často pod tlak druhého podání z kterého může soupeřka hrající na dva údery opět jen zase útočit. K tomu nepřesný povrch, který na zápasových kurtech má jiný odskok a bere při špatných dopadech jiný směr. Ale zase jsme se naučili, že vyhrát se dá všechno, i když není váš den.
"Zázračně", jelikož se to ani jinak nedá nazvat udělala Galina chyby a místo stavu 0:3, byl stav zápasu 1-2. Za stavu 2-3 Kateřina pochopila, musím říct, že pokorně, že umístit hned první podání na tělo do hry je lepší varianta, než riskovat jiné směry s nízkým % prvního podání. Druhý set nakonec získala bojovností, snad i vůlí a přitom ji vyskočilo úspěšnost prvního podání do kurtu na 67% a vyhraných míčů po něm na 64%, což stačilo k tomuto obratu.
K tomu se postupně přidaly další věci a následně třetí set od stavu 0-1 už nepustila soupeřku do vedení i když na 2-2 se hrálo hodně dlouho nepovedlo se proměnit ani jednu výhodu. Zápas nakonec skončil 5-7 6-4 6-2 vítězstvím vůle. I taková to vítězství se počítají. Zocelí a mohou nastartovat k lepšímu výkonu. Hůře být už nemůže a tentokrát nám někdo dal, další šanci dále pokračovat v turnaji ...
Na podzim jsme měli přednášku na Spartě, kterou vedl náš sportovní ředitel Petr Luxa a byla určena pro všechny hráče od juniorů výše. Čekal jsem, že dorazí i více lidí. Tenkrát na jednom slejdu na obrazovce se zobrazilo jak vypadá typický týden trénování. Velice zjednodušeně - 2 dny v týdnu trénujete dobře, jde vám to. Tři dny je to standart, ani lepší ani horší. A dva dny se trápíte, nic moc. A v těchto dvou dnech, což jsou úplně normální dva dny se začnou hráči utápět, že jim to nejde a jejich výkony klesají i v dalších dnech, místo toho, aby to brali normálně v tom týdenním horizontu.
A následně přišlo přirovnání tohoto "problému". Vloni na ATP Masters se v semifinále Andy Murray protrápil po několika hodinové bitvě do finále, po průměrném výkonu, kde se trápil, ale vybojoval to, nevzdal to!! Byl to ten den trápení. Následný den by neměl mít šanci s Djokovičem, obzvláště poté, kdy jsme ho viděli hrát v sobotu. Jenže v neděli nedal Djokovičovi šanci, přehrál ho hladce vyhrál celé Masters. Přišel ten jeden z těch dvou dnů, kdy hrajete dobře. Takže žádné "deprese", kdy se jeden den nedaří, nenechte to na sebe sednout. (Samozřejmě musíte vědět, že všechno děláte na 100 % v přípravě).
Zpátky k Taiwan Open
Zítra nemáme zápas, budeme hodinu trénovat a podíváme se na soupeřky. Ještě jedna příhoda z dnešního dne. Dívka s nápisem Katy go tam seděla celý zápas a fandila, říkal jsem si. Ta je dobrá, že fandí a vůbec ví, kdo je Katka. Pak jsem šel okolo, když se hrál další zápas a seděla tam s jiným nápisem Krunič go. :)
No comments:
Post a Comment