Nechte hráče spát

Mít zavřené oči se stala jednou z hlavních priorit mezi profesionály a přinutila někoho, kdo by se spáči zabýval.

Kei Nishikori je nejlepším hráčem v celé tenisové historii Japonska a má mnoho záviděníhodnou dávku talentu. Dokáže utlouci forhandem. Jeho backhand je jak z učebnice, oba údery jsou kompaktní a výkonný. Je tu ještě jedna zásadní dovednost, ačkoli Nishikori zvládnul více než kterýkoliv z jeho vrstevníku v tenise: Je šampion spáč.

Nishikori, který postoupil do třetího kola French Open minulou středu, spí 9-10 hodin denně, tak obvykle trvá jeho spánek. On může spát v autě, v letadle, na pohovkách, židlích. - Prostě všude". Obvykle usne během deseti minut, nebo dříve. Říkal, že takhle usíná od dětství.

"Vždycky jsem miloval spát", říká Nishikori. " Když nespím, tak necítím energii."

Nedávná věda o spánku údajů udává, že mnoho z nás potřebují více. Podle studie Centra pro kontrolu prevence nemocí, která vyšla na začátku tohoto roku, říká, že více než třetina Američanů nemají dostatečný spánek.  Odborníci doporučují minimálně sedm hodin denně, i když je nějaká debata, že zase příliš dlouhý spánek může přinést více škody, než užitku.

Sportovci v mnoha sportech dali na radu. Ale pro tenisty, uslyšet na rozvoj návyků zdravého spaní může být fuška. Několik sportovců cestuje tak často, nebo tak daleko a přes hodně časových pásem, tak jako tenisté. Nadaní spáči jako Nishikori mají výhodu. Za Roger Federerem všichni otáčeli hlavu, když řekl, že spí 9-10 hodin v noci , navzdory tomu, že je otcem čtyř dětí. Ale Federer vydělává dost peněz a může si dovolit cestovat pohodlně, tak jak si přeje. Jiní, jako je Američanka Bethanie Mattek-Sands musejí pracovat tvrději.

Mattek-Sands cestuje se svojí rolovací matrací, takže se na hotelové posteli cítí stejně jako na své matraci doma. Balí si sebou spací masku (na oči) a často nosí sluchátka na potlačení šumu do postele, v případě že její manžel chrápe, nebo je párty, jako byla na Nový Rok v Brisbane v Austrálii.

Mattek-Sands také používá spánkovou aplikaci. Její telefon je položen vedle postele a aplikace sleduje její spánek ( na základě její pohybů) a dostává za to rating (uvedeno v procentech, čím vyšší, tím kvalitnější spánek). Aplikace ji probudí během půl hodiny, kdy nastaví buzení v závislosti na tom, kdy se nachází její spánek v nejlehčí fázi spánku. Mattek-Sands si udržuje poznámky v aplikaci o tom, co jedla a vypila a později studuje trendy.

"Opravdu se citím jako diva - Cestuji se svojí postelí!" říká Mattek-Sands. "To dělá velký rozdíl."

Milos Raonič, vysoký Kanaďan, spí v noci alespoň 8 hodin, a plánuje vylepšit se, že by usínal během třiceti minut, tak na dvě hodiny. On je vášnivý čtenář o spánku a těší se na novou knihu Arinna Huffingtona - " The Sleep Revolution: Transforming Your Life, One Night a Time. "

" Dokonce i dvacetiminutové zdřímnutí může udělat rozdíl v něčí v psychologii, nebo duševní vědomí", uvádí Raonič. " Spánek je pro snížení zánětu a také zotavení. Rozhodně snažím se být k sobě velkorysí, co se týče spánku."

Američanka Sloane Stephens si sebou vozí na turnaje alespoň dvě deky. " Jsem zárodečná zrůda, takže musím pokaždé měnit deky." říká. Stephens si obvykle bere přikrývku s logem geparda, která ji připomíná domov. Na turnajích používá teplou deku, která vždy přijde vhod, například na letošním French Open, kde déšť narušoval několik dní program, tak aspoň zanechal spoustu času na zdřímnutí.

" Zdřímla jsem si po každé," uvedla Stephens ." Usínala jsem ani nevím jak."

Nishikori řekl, že někdy odpočívá po dobu několika minut a pomáhá mu to k zotavení. " Dokonce, když nemohu usnout, tak pouze zavřu oči a natáhnu se na 10-15 minut." uvedl.

Ne všichni hráči, berou spánek vážně. Chorvatský tenista Ivo Karlovič, postoupil do třetího kola French Open, když ve středu zvítězil po čtyřech hodinách a třiceti minutách v pětisetové bitvě. Sedmatřicetiletý Karlovič uvedl, že po něm trenér neustále žádá, aby spal více, ale on to odmítá. On je noční sova. Obvykle jde spát kolem jedné, nebo druhé ráno a spí tak osm hodin, víc ne. Ještě méně spí, když je doma (je ženatý a má dceru).

" Nemám rád si zdřímnout přes den, protože pak mám pocit, že mi ten den chybí," řekl Karlovič. "Když si půjdu lehnout, budu jen ztrácet čas."

Být spánkem posedlí jako Mattek-Sands můžete se dostat do problémů. Doma její pes Ruger leze často do postele a s ní i Justin (manžel). Ruger je jihoafrický Mastif. Váží 63 kg. Převaluje se asi hodně a Mattek-Sands mobil monitoruje i jeho pohyb a tím dělá zmatek v její spánkové aplikaci. 

"Kvalitu spánku mám jen 60 % kvůli Rugerovi." říká Mattek-Sands. " On mi nejvíce snižuje procenta dolů." 

-----------------------------

Můj pohled. Spánek je hodně důležitý. Jednou jsem říkal, že hráči hrají podle toho jak se vyspí a skoro je to poznat už ráno na snídani, jak to ten den dopadne. Paní Paulsonová si má slova pamatuje. Má dva příklady ze své zkušenosti. 

S Kateřinou Siniakovou cestuji už hodně dlouho. Letos to je šestý rok. Musím říci, že ona je velký spáč a je to jen dobře. Procestovali jsme spolu hodně časových pásem, světadíly, státy od USA, Kanady, po Jihoafrickou Republiku, Japonsko, Čínu, Austrálii. A Kateřina nikdy neměla problém usnout okamžitě, přivyknout si na nový čas, i když posun byl i více než devět hodin. Prostě večer šla spát a druhý den se probudila na budíček. Naprosto ideální pro tenis. Já vždy koukal v noci do stropu, nemohl jsem zabrat. Ve čtyři ráno jsem pracoval na počítači, v šest se scházel s Japonci na snídani. a odpoledne jsem usínal. Ona to má seřízené ideálně. Kateřina se snaží spát deset hodin na turnajích.

Druhá zkušenost je s Honzou Hernychem, bývalým hráčem světové stovky. Myslím, že maxima dosáhl na 59. místo na světě. Bylo to někdy v roce 2008 na Štvanici, kdy jsem byl na obědě s Honzou a on mi po něm říká, že si jde lehnout do sauny na lehátko, a na půl hodiny si zdřímnout, že mu to pomáhá před odpolední fází. Dobíjel tím energii.

Ještě o spánkové aplikaci. Já jsem si stáhnul Sleep Cycle v App storu.

   

----------------------------------------
Článek je přeložen z novinového vydání The New York Times, May 25th 2016, on page.