Ve středu v Praze, ve čtvrtek ve Stanfordu

Necelý jeden den doma a druhý den už na cestě do Kalifornie na turnaj do Stanfordu. To je náš program po návratu z Baku. Dlouhé dny rozmýšlení, jestli hrát Premiový WTA turnaj, nebo ne. Nakonec převážilo rozhodnutí hrát kvalifikaci a připravovat se na betonu kvalitního turnaje. Člověk vymění věci doma, posune si hodinky o tři hodiny dozadu z Baku a ve čtvrtek už sedí v letadle na cestě přes New York do San Francisca, kde si znovu posune hodinky tentokrát o devět hodin dozadu. 

Na cestě jsme osmnáct hodin a vyzvedává nás shuttle, který nás odváží do Stanfordu na hotel, kde jsme kolem půlnoci. Náročné na přesuny, ale dělá to takto většina hráček. V pátek už trénujeme dvakrát kolem oběda a odpoledne.

Turnaj se hraje na Stanfordské univerzitě a prostředí je fantastické. Celá univerzita má veškeré vybavení pro sporty a komplex kampusů je rozlehlý po širokém okolí s obrovským prostorem mezi sebou. Skoro takové menší městečko. Vůbec nemusí být špatné hrát tady na univerzitě. 

Naproti centrkurtu, který se mimochodem jmenuje Family Stadium je hned atletický oval, kde se všichni hráči rozcvičují. Na tréninky je k dispozici šest kurtů, na dalším jednom se hraje turnaj. Přijemná atmosféra vládne turnaji. Tréninky jsou vynikající a výhodou je trénovat s hráčkami vedle na kurtě, jako je Stosur, Azarenka, Suarez-Navaro, Hantuchova, Petkovič, Cibulková. 

Jedna věc je bez diskuse. Všichni trénují na doraz a tempo je hodně nadsazené. Nikdo se nešetří a v tomhle tempu jsou pokaždé. Na ovále každý tráví hodinu před tréninkem, kde rozcvičení je vlastně naplno kondice a pak teprve se jde na kurt. To jsou návyky, které se hráčky učí odmalička. Nevěřím tomu, že si někdo z nich  v patnácti letech řekl, tak teď budu trénovat naplno. To se blbě učí. A naplno znamená každý den, ne že jednou to vydržím a druhý den už se mi nechce.