Trénování v Hobartu

Středa, čtvrtek trénujeme a v pátek začiná kvalifikace WTA turnaje s dotací 250 000´. Počasí se střídá hodně rychle, jeden den je tak šílený vítr, že v tom skoro nikdo netrénuje a druhý den je úplné bezvětří. Kdo netrénuje, tak je v posilovně a maká tam dvakrát denně. Hotel je jen tři minuty autem a pešky deset minut.

V kvalifikaci Katce zápas nevyšel, podlehla Belgičance Mestach, nedávno bývalé vynikající juniorce. Prvni set byl solidní...Teď už se připravuje na kvalifikaci na Australian Open. Bude více rozehraná a  má větší čas na aklimatizaci. Zůstáváme v Hobartu a v úterý se přesouváme do Melbourne.

Na mladých hráčkách je vidět, ta větší vitalita na sobě pracovat. Hodně se v průběhu turnaje dělá kondice v posilovně, ale není to zvedání činek, když se řekne posilovna. Hodně se pracuje s expanderem, posilovaní nejvice břicha, záda, rotopedy, běhací pásy a s medicimbalem. Spousty hráček používá taky válec na masírování svalů v průběhu cvičení. Vždy po trénincích na kurtě, zde každý tráví další hodinu dvakrát denně. Nemluvím o rozcvičení před tréninkem, kde každý odchází spocený na kurt. 

V sobotu dorazila do Hobartu Martina Hingis, která v neděli hrála exhibici s Belindou Benčič. Hodinu jsme s nimi v sobotu trénovali na kurtě. Hingis to má stále v ruce, snaží se hrát pořád stále výše nad sití. V neděli dorazila Klára Zakopalová i s Igorem Bruknerem z Číny, kde vyhrála čtyřhru.

První nasazená v turnaji je Samantha Stosur, Klára je pokud se nemýlím pátá-šestá. Do pavouka byla přihlášená Venus Williams, ale nakonec se odhlásila.

Pořád jsem, ale přesvědčený, že tyhle všechny návyky na přípravu a trénování, je potřeba získávat daleko dříve už v mladším věku, samozřejmě nejde zvedat činky ve dvanácti letech, ale cvičit lze se svojí váhou  a přidáváte k tomu disciplínu do budoucna, bez které to nejde. Říkat si, že začnu v patnácti něco dělat, je hodně mylné. Ty návyky jsou potřeba mít. Ti nejlepší cvičí už od ranního věku, když se probudí, začnou protahováním a lehkým posilováním, pak teprve pro ně začíná den. 

Ještě mě zaujal úvodník v prosincovém magazínu Forbes, kde redaktor píše. "Tímhle Vás možná naštvu. Myslím, že Česko je líná země. Ne že by náš národ nebyl pracovitý, to celkem je. Ale jsme liní v ambicích, ve vizích, v čemkoliv, co by mohlo překonat průměr. Spokojíme se s ním a nic víc nechceme. S plnou ostrostí to vidím vždycky, když se vracím z cest, z míst, kde to žije a pulzuje."

Tohle mě před dvěma lety napadlo, když jsme se vraceli z turnajů z Floridy, kde Katka hrála Eddie Herr a Orange Bowl. "Musíme chtít dosáhnout více a nebýt spokojený s málem! Na Floridě byla vidět touha něčeho dosáhnout, odhodlání... A musí se tomu věřit"!