Už dva dny se připravujeme v San Luis Potosí v Mexiku na Mistrovství světa družstev do 16 let - Junior Fed Cup a Junior Davis Cup by BNP Paribas Finals. Celkem bude bojovat 32 týmů, respektivě 16 týmu u holek a 16 týmů kluků, které se probojovali z regionálních kvalifikacích. Letos do Mexika postoupilo 25 států (některé se doublují kluci/holky), ale celkem bojovalo 173 týmů z 96 států o účast ve finálové skupině. My jsme v Evropské kvalifikaci vybojovali bronz a postup ze třetího místa.
Celý pátek jsme strávili na cestě a celkem to zabralo čtyřiadvacet hodin. Nejdelší let jsme absolvovali z Frankfurtu do Mexico City necelých dvanáct hodin letu. Pro některé holky to bylo vůbec poprvé co prožily tak dlouhý let. V Mexico City jsme čekali pět hodin a vinnou zpoždění letu jsme přiletěli nakonec do San Luis Potosí až ve dvě ráno místního času (rozdíl času mínus 7 hodin). V Mexiku nám taky nevzali rakety do letadla, že je to zakázané, tak jsme všechny rakety dali do jednoho báglu a odbavili ho jako frigile materiál a přidali jsme je k mé Sky priority kartě, jelikož Aeromexico je členem Sky teamu.
Když holky vybojovaly postup v Leysinu, tak se do Mexika hrozně těšily, teď vlastně poznaly co znamená dlouhé cestování a čekání. Moc se jim to nelíbilo :). Do San Luis Potosí s námi letěli v jednom letadle Francouzky a Holanďani a všichni jsme byli dost unavený cestou. Pár dní před námi se zde přehnaly tropické bouřky. I za našeho letu byla bouřka a blesky. Nikdy jsem neviděl blesk tak blízko z letadla než nám blesknul kousek vedla křídla. Po přistání nás dovezla policejní eskorta včele do hotelu. Asi se to tady zĺepšilo, protože před dvěma lety měla Bára Krejčíková a tým doprovod složeny z vojáků.
Druhý den ráno spíme dlouho a kromě poledne prší celý den. Stihli jsme, ale odtrénovat dvě hodiny na betonu. Míče létají pekelně rychle v nadmořské výšce 1840m.n.m. Hraje se se speciálně natlakovanými míči do vyšší nadmořské výšky. Stejně to sviští hodně rychle a odskok míčů je hodně vysoký. Odpoledne se věnujeme hodně strečinku a protažení. Holky usínají ještě před večeří a myslím, že si jí skoro ani nepamatují, jak byly unavený.
Areálně je nádherný, kurty na betonu, atletický ovál, dva bazény, squash, volejbal, box, gymnastika a další sporty. K tomu hotel se vstupem do areálu, který je obehnaný vysokou zdí. Tak tady budeme trávit celý týden.
V neděli trénujeme už dvakrát, ráno jsme domluvili společný trénink s Korejkami, tak jsme po delší rozehrávce hráli čtyřhru a dvouhru a holky se protočily. Odpoledne jsme hráli sami v hlavním areálu a více body. Dopoledne jsme byli v jiném klubu, kde kurty byly pomalejší a rozdíl byl znát.
Strava je dobrá, trochu to Mexičani dělají moc palivé, ale jinak je jídla hodně, včetně salátů. Na večer jsem vyrazil na běh, původně jsem chtěl běžet do centra, ale Krejča mi to rozmluvila, že bych se nemusel vrátit, tak na mě zbyl atletický ovál.
Zítra v pondělí je losování, focení týmů, ceremoniál, schůzka kapitánů s ITF a mezi to musíme vložit tréninky. ITF to má naplánované na minuty.
No comments:
Post a Comment