Dlouhá cesta do Kanady na ITF 1

Je před námi poslední juniorský Grandslam sezóny US Open, ale předtím míříme do kanadského Montreálu, kde se o týden dříve hraje turnaj ITF kategorie jedna. Skoro všichni  co cestují na US open, tak sem míří. Letos se objevil ještě jeden turnaj ITF 1 v Marylandu před Kanadou, ale hrát tři turnaje v kuse před US Open, když hráči mohou hrát až dokonce, by bylo náročné...Ale Rusky si to zvolili jinak, hrají Maryland, týden pauza v Americe a pak US Open. 

My každopádně máme přípravu v Kanadě a pak rovnou do New Yorku. Už vloni se mi tady líbilo, turnaj je bez spěchu a starostí organizován v takové rodinné atmosféře a kurtů na trénink je dostatečně. Ale o tom později. 

Mě občas někdo říká, "ty se máš, že cestuješ" 

Ve čtvrtek máme sraz na letišti. Barbora Krejčíková, Kateřina Siniaková a já, máme sraz v půl dvanácté dopoledne a letíme na přímé lince přes New York do Montreálu, kde přistaneme kolem jedenácté večer a organizátoři nás odvezou na hotel...tak je to pěkně naplánované.

Ale únavné cestování je součástí tenisu. Letadlo Delta Airlines na lince Praha- New York má poruchu a my ještě v šest večer sedíme na letišti v Praze. Je jasné, že spoj z New Yorku do Montreálu nedoženeme. Letadlo potřebuje opravit součástku na kterou se čeká a musí přiletět nějakým letadlem. Takže jen čekáme a sedíme, ti šťastnější sedí v letištních saloncích, nebo VIP. Já aspoň mohu do Mastercard Lounge, kde vyřizuji maily. V sedm večer konečně letíme.

Ale posádka letadla může pracovat pouze 16 hodin v kuse, tak se zase zjistí, že od rána těch 16 hodin vyprší někde nad Bostonem, tak tam po osmi hodinách letu přistáváme. Už je to jen hodina letu do NY a nemohou to doletět. Ještě nad Bostonem nám piloti oznamují, že budeme muset projít pasovou kontrolou a vzít si všechny tašky sebou a pak se znovu odbavit do stejného letadla do NY. To už je "peklo". Nakonec z toho sejde. Posádka se pouze vyměnuje a přistáváme hodinu před půlnocí  na letišti JFK v New Yorku. U nás je tou dobou plus šest hodin.

Ve stejnou dobu, ale asi na JFK přistálo více letadel a ohromné množství lidí čeká na pasovou kontrolu, že stojíme ve frontě tři hodiny a ve dvě ráno jí teprvé procházíme. Tašky nám leží opuštěné u pásu na výdej. Bereme je a Delta Airlines se o nás stará a odváží nás na hotel u letiště. Sice jen na pár hodin, ale aspoň si dáme sprchu.

V šest ráno už na nás čeká taxi a odváží nás na menší letiště Laguardia, kde si před odletem dáváme snídani. V děvět ráno konečně míříme do Montreálu. S Pavlou Kordovou řešíme po telefonu náš odvoz z letiště, který nám zařídí. Díky Pavli!. V poledne jsme na hotelu. Noc jsme nespali a časový posun šesti hodin nás hodně vyčerpal. Vinnou poruchy letadla jsme strávili 25 hodin na cestě.

Přesto si po obědě jdeme na hodinu zahrát, abychom vydrželi neusnout do večera. Holky hrají jen z místa a na závěr servírují. Večer si už nepamatuji, byl jsem tak "tuhej".... Občas se cestuje i takhle. Tenisté musíi snášet cestování a čekání.